(autorská ilustrace)
Tatarská princezna Jasmína (Pálava, Děvičky) Jiří Novák
Kovářka – čarodějnice (Bulhary, Pálava, Děvičky) (rezervováno)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
Ilustrace:
Klaus Pitter
Nedaleko Drasenhofenu býval na zámku Fünfkirchen správcem Claudio Bene. Na poddané byl velmi krutý, k práci na polnostech využíval i děti, dokonce okrádal sirotky o jejich majetek. Jezdil po panství, a když viděl někoho odpočívat, neváhal a spráskal ho bičem. Lidé se ho báli a zároveň jej nenáviděli. Když zemřel, nebylo nikoho, kdo by ho oplakával. Při zádušní mši se najednou začaly listy modlitební knihy samy otáčet. Lidé se strachy rozutekli, a farář tak nemohl svatou mši dokončit. Přesto byl Claudio Bene pohřben v hrobce kostela v Drasenhofenu.
Jenže od té doby se na císařské cestě zjevoval duch tohoto rychtáře, který zuřivě převracel vozy a plašil koně. Lidé už toho měli dost, a proto se rozhodli odstranit rakev z hrobky. Když ji však nesli ke kostelním dveřím, ty se samy prudce zavřely. Chtěli jít tedy zadními, ale i ty se s rachotem zabouchly. Nezbylo jim nic jiného, než rozbít zeď kostela a prostrčit rakev dírou ven. Naložili ji na vůz, tažený mladými divokými koňmi a nechali je běžet, kam sami chtěli. Vraníci se zastavili až u rybníka v Tennauerském lese. Zde byl Claudio Bene pochován a v okolí byl konečně klid.
Jen občas je jeho duch viděn na křižovatce u Steinebrunnu, jak svítí lucernou, ale lidem již ublížit nemůže.
Zpracovala: Mgr. Ilona Salajková
Ilustrace:
Jiří Bernard
Jedné temné noci putoval sedlák Kornher ze Simonsfeldu od Klementu. Vtom před sebou zahlédl blikající světlo. Věděl, že na tomto místě nestojí žádný dům ani statek. Zvědavě se přiblížil a ke svému zděšení uviděl před sebou neznámou strašidelnou vesnici. Domy byly prastaré, kostel rozpadlý, všude hrobové ticho a pusto. Jen v jedné chýši zahlédl ve světle lampy pohyb. Oknem nahlédl dovnitř a to, co uviděl, ho k smrti vyděsilo. Spatřil kostlivce v hadrech, jak se bezhlučně otáčejí po světnici v podivném trhavém tanci. Chtěl utéct, ale strachy se nemohl ani pohnout. Vtom však odbila jedna hodina po půlnoci, skončila hodina duchů a celá vesnice i s přízraky zmizela. Až k ránu se sedlák probral z mdloby. Uvědomil si, že se ocitl v Grubernu, dávno zmizelé vsi, která byla prokletá
Zpracovala: Mgr. Ilona Salajková
Ilustrace:
Břetislav Kovařík
Za třicetileté války se ani Mikulovu nevyhnuly urputné dobyvatelské nájezdy švédských vojsk. Švédové doufali, že dobudou město snadno, ale mýlili se. Narazili na tvrdý odpor obránců.
Velitel Švédů Torstenson ztratil mnoho svých vojáků, obléhání trvalo již dlouho, a proto vymyslel lest. Nechal odlít dvě duté svíce a do nich dal nasypat střelný prach. Po zapálení knotu měly vybuchnout a způsobit poplach v řadách mikulovských obránců. Zmatku by švédští vojáci využili a vtrhli do města. Dvěma vojákům řekl: „ Převlečte se za potulné mnichy a odevzdejte svíce v loretánské kapli jako dar neznámého knížete.“ Tak se i stalo.
Vojáci ukryli své koně se zbrojí v keřích nedaleko brány a vstoupili v mnišském hábitu do města. Mikulovští tento neobvyklý dar přijali, ale něco se jim na svících nezdálo. Byly příliš těžké. Kaplan je prohlédl a zjistil, že jsou plné střelného prachu. Švédové pochopili, že je jejich lest odhalena a dali se na útěk. Nasedli na své koně a podařilo se jim uprchnout. V překotném zmatku však jeden ze švédských vojáků ztratil přilbu a jeden z koní podkovu. Pro výsměch byly tyto předměty vystaveny u městské brány. Na věčnou paměť, že v Mikulově žijí stateční a chytří lidé, kteří včas zradu odhalí a své město uhlídají. Dodnes se vypráví o mniších, kteří bloudí v městských sklepeních a objevují se na hradbách i v domech. Jsou to duše přestrojených Švédů, které nebudou mít klidu do té doby, než vyhoří všechny svíce na celém světě.
Podle pověsti si 14. května 1635 v lednické hospodě sousedé při víně vychvalovali každý své řemeslo a svou zručnost. Kolářský mistr z Lednice Georg Birck nevěděl nic lepšího, než se vsadit o 12 tolarů, že v jednom dni, od slunce východu do slunce západu, porazí v lese strom, udělá z něho kolo a dokutálí ho až do (54 km vzdáleného) Brna. A vyhrál. Kolo před slunce západem dokutálel na Starou radnici, k purkmistrovi Gabrielu Schrammovi. Ten nakonec nechal kolo se jménem kolářského mistra vyrytým uprostřed pověsit v průchodu Staré radnice, kde visí dodnes. Lidé pak věřili, že mu s prací pomáhal čert.
Úvod
média
NAŠI PARTNEŘI
 |
 |
 |
|||||
 |
 |
||||||
 |
 |
 |
 |
||||
|
|
 |
|
|
||||
 |
 |
GALERIE REISTNA
|
||||||||||||
 |