Výběr z výtvarného díla Zdeňka Strouhala přináší vlastně jen nepatrnou část jeho mnohaleté, neobyčejně bohaté tvorby, v níž jeho tvůrce uplatňuje velmi široký repertoár výtvarných technik a žánrů (olejomalby, pastely, akvarely, kvaše, kresby, grafické techniky ad.), všech naprosto suverénně zvládaných – a této šíři odpovídá i neobyčejné tematické bohatství Strouhalových výtvarných

realizací: vedle častých krajinomaleb, které mnohdy těží právě z okolí Valtic, v nich nalézáme i figurální motivy, akty, portréty, studie koní, interiérů, obsahově „volné" kompozice, jakož i mnohé další.

Nejde však zdaleka tolik o tuto šíři a technickou dovednost, jako o nespornou hloubku a intenzitu Strouhalova výtvarného projevu, tedy o jeho ducha a duši. Není nikdy povrchně líbivý, ale ani neprovokuje lacinými schválnostmi; nekopíruje doslovně tzv. realitu zpodobovaných předloh, ale nikdy přírodu nezrazuje, jen ji osobitě interpretuje, jak v jejích jedinečných proměnných hodnotách světelných a barevných, tak i v jejím vnitřním řádu rytmů a tvarů, který v každém svém díle zas a znovu s hlubokým vnitřním zaujetím a hledačskou opravdovosti objevuje a vkládá do nich sám sebe, řád nezaměnitelně své imaginace. Jeho výtvarný rukopis je sice při letmém pohledu zdánlivě různorodý, ve skutečnosti však má své pevné vnitřní vazby a osu – a je také snadno rozlišitelný i mezi desítkami jiných. A jsou v něm také přítomné hluboké vazby na velké tradice českého i světového umění, které mnozí současní malíři nihilisticky ignorují a přispívají tak i k chaosu a krizi současných uměleckých měřítek. Strouhalovo dílo, i v tomto hodně úzkém, ale i tak reprezentativním výběru, nás tedy mimo jiné i vrací k nepomíjivým zdrojům a hodnotám, z nichž žilo umění po celá staletí a které nejsou mrtvé ani dnes. Stačí třeba jen dokázat jeho artefakty vnímat aspoň trochu s podobnou trpělivostí, otevřeností a chutí objevovat, jakou do nich vkládá jejich tvůrce. Myslím, že to určitě stojí za to, vnitřní řád Strouhalových děl totiž chce souznívat, a také souznívá, s řádem opravdové krásy, který by měl vstoupit i do života každého z nás.

		Ukázka tvorby

Životopis

Narozen ve Zlíně 7.6. 1939, první zkušenosti v malbě získává u malíře Vladimíra Hrocha na SUPŠ v Uh. Hradišti, kde studoval v letech 1957 – 1961. Ve studiích pokračuje na AVU v Praze od roku 1963 do roku 1968 figurální a krajinářskou malbu v atelieru profesora Františka Jiroudka. Po studiích získává stipendium v Belgii od Belgického ministerstva kultury v roce 1972. V letech 1977 a 1986 získává stipendia od Francouzské vlády Paříž, Aix-en-Provence, Nice. Je členem UB a SČUG Hollar. Věnuje se malbě, grafice a keramice. Ve své práci navazuje na tradici Evropského výtvarného umění, zejména je mu blízké Francouzské pojetí malby. Vychází ve své tvorbě z kresby a pozorování, ze smyslových zážitků, které by měli být v harmonii s celým člověkem – tedy i s jeho rozumem. Věří v emotivní sílu barvy. Malba by potom měla být čistou interpretací přírody. Autorovi jde o vzájemné barevné vztahy, jež jsou nakonec nositeli obsahu. Výsledkem je vnitřní soustředění a svobodnější rozhodování, ve volbě výrazových prostředků. Teprve potom dochází k harmonii, mezi skutečností – přírodou a malířem. Malíř si pak může dovolit použít např. expresivní zkratku, jež vyjadřje jeho osobu, ovšem již proměněnou mnoha lety cvičení ve vnímání, tedy koncentraci. Pozorování světa se stává radostí, a tak i malba by měla odpovídat tomuto od vnějších konvencí oproštěnému pohledu na skutečnost. Stejné pojetí tvorby uplatňuje i v keramice a dekorativních dílech. Mimo figurální tvorbu maluje krajinu na jižní Moravě (Valtice) a inspiraci také nachází v jižní Francii, Bretagni a Paříži, kam se vrací.

Samostatné výstavy

Galerie Office municaplae du tourisme Aix-en-Provence, Francie (obrazy, akvarely, kresby), 1980Zámek Valtice (obrazy, grafika), 1984
Středočeská galerie Praha (kvaše, kresby, keramika), 1987
Galerie Platýz, Praha (grafika), 1988
Galerie D, Praha (obrazy, grafika, keramika), 1989
Galerie der Stadt, Plochingen, Německo (kvaše, grafika, keramika), 1991
Galerie Fil d´Arianne – Mairie St. Jean de Braye, Francie (obrazy, kvaše, grafika), 1992
Galerie der Stadt, Plochingen, Německo (kvaše, grafika), 1995
Galerie GENO – HAUS, Stuttgart, Německo (obrazy, kvaše, kresby, grafika), 1995
Galerie bratří Čapků, Praha (obrazy, kvaše, kresby, grafika, keramika), 1997
Salon Zdenky Podhajské, Praha (kresby, grafika), 2001
Národní zemědělské muzeum, Valtice (obrazy, akvarely, kresby), 2005
Národní zemědělské muzeum, Valtice (obrazy, kresby, keramika), 2006

Účast na výstavách

Pražský Salon, U Hybernů, Praha, 1971
Členská výstava spolku Mánes, Praha, 1992
Braunauer Stadtforum, Braunau, Rakousko – výstava ze sympozia, 1994
Umělecká Beseda, galerie ‚Mánes', Praha, 1998
Kolorismus v českém výtvarném umění, Galerie výtvarného umění Litoměřice, 1999
Umělecká beseda, galerie ‚Mánes', Praha, 2000
Konfrontační výstava současného českého malířství, Muzeum Vladimíra Preclíka, Bechyně, 2001
Umělecká beseda 1863-2003, Galerie hlavního města Prahy, 2003
Hosté HOLLARU, Galerie Hollar, Praha, 2004
Grafické techniky 2, Galerie Hollar, Praha, 2004
Účast na výstavách Festivalu komorní grafiky, Galerie Hollar, Praha, 2004 – 2012
Parafráze, Galerie výtvarného umění Litoměřice, 2005
Pocta UB Václavu Rabasovi, Rabasova galerie, Rakovník, 2005
Členská výstava UB, Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov na Kněžnou, 2007
Členská výstava UB, Novoměstská radnice, Praha 2, 2007
Pocta Václavu Hollarovi, Clam-Gallasův palác, Praha 1, 2007

Zastoupen ve sbírkách

Ministerstvo kultury České republiky, Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Hodoníně